Report: Pleasure Island - Illusions

Dalo by se říci, že akce vlastně začínala už na hradeckém hlavním nádraží, kde mohl člověk potkat své budoucí spolupařany čekající na autobusový spoj jedoucí k letišti, kde se celá akce konala. Výhodné bylo zajít si na předchozí zastávku, tedy na terminál hromadné dopravy, kde čekalo o něco méně lidí, a člověk měl jistotu, že se do autobusu vůbec dostane. Cesta na letiště pak v přeplněném autobuse trvala přibližně 15 minut. Po vystoupení následovala ještě asi desetiminutová cesta podél silnice k místu konání, u kterého se cesty návštěvníků rozdělovaly. Jakožto novinář jsem šel tou „prostřední“, která vedla přímo k Reset Hardstyle Stage (hlavní vchod byl poblíž Technomasters stanu a VIP vchod u Illusion Main Stage), na níž jsem rovnou zůstal.

 

Zrovna si tam totiž svou chvíli slávy užíval český DJ Grasshopper, hrající na tu dobu už pro docela početné publikum fanoušků tvrdších stylů. Stage byla postavena v industriálním duchu, tvořily ji jakési tři „věže“ protkané trubkami a pletivem. Jednoduše řečeno, přesně se hodila k hudbě zde hrané. Překvapila i síla a čistota zvuku linoucího se ze sestavy reproduktorů. Grasshopper v průběhu svého vystoupení v čisté euforii vyskočil na pult a roztleskával publikum pod sebou. Na konci svého setu se rozloučil trackem Hardstyle Masters & Max Enforcer - Respect a nastoupila zahraniční dvojka Identic.

 

Já se ovšem vydal na Pure Trance Stage zkusit polského Nitrous Oxida. Cestou nešlo přehlédnout hangár s Fabric Stage, kde bylo ještě relativně prázdno, zatím co na tranceu už bylo docela plno. Bylo to dáno také rozměrem celého stanu, který byl na velikost tuzemské trancové komunity opravdu docela malý. Na druhou stranu, o to intenzivnější atmosféra v něm v některých chvílích byla, i přes nepřítomnost projekce a laseru. Zvuk byl opět mohutný a čistý, byť v prvních řadách opravdu hlasitý. Zpět však k vystupujícím - v onu chvíli ještě dohrával slovenský Eddie Sender a na tuto brzkou hodinu (cca 16tá odpoledne) to „drtil“ dosti těžkotonážním tech trancem v podobě tracků Daft Punk - Technologic (Kamui´s 2006 Bootleg) nebo Kamui - Exceed. Poté předal žezlo již zmiňovanému Nitrous Oxidovi, který zahrál set mísící progressive trance s vrzavými basovými linkami a pomalejší melodický uplifting trance. Také zde prezentoval své debutové album Dreamcatcher a domovský label Anjunabeats.

 

Poté jsem znovu zavítal na Reset, kde hrál nizozemský Kold Konexxion, jež prezentoval spíš tu melodičtější stránku hardstylu a do svého setu samozřejmě zařadil i několik věcí ze své produkce, konkrétně například tracky Sonic Sabotage nebo Dust In Your Eyes. Po konci jsem upaloval, abych stihl ještě poslední minuty Giuseppe Ottavianiho na Pure Trance Stage. Tam právě hrál svůj track La Dolce Vita a své vystoupení zakončoval vlastním remixem na klasiku System F - Out Of The Blue. V  tracklistu samozřejmě nechyběly ani jeho další skladby jako Angel, Our Dimension, Linking People, nebo remix na Paul van Dykovo We Are One. Fanoušci silného kopáku a jednoduchých melodií si tedy mohli připadat jako v ráji.

 

Otěže poté převzal sympaťák Gareth Emery, avšak já se společně s přáteli vydal na procházku areálem a také něco málo sníst. Nákup žetonů proběhl bez kolapsů a šlo se nakupovat! Bohužel ceny byly opravdu světové (80Kč za 0.5l Coca Coly, 120 Kč za gyros), chuť už pak méně. Zmiňme však další stages v areálu celé párty (na kterých jsem se ovšem tolik nevyskytoval) - Studio 54 hangár, hezky vyzdobený smajlíkovými dekoracemi, Mecca hangár - obě tedy víceméně housové stage, dále Technomasters stan, který byl přibližně dvakrát větší než ten trancový, a konečně megalomanská a notně široká Illusion Main Stage, která působila opravdu kolosálním dojmem, především později v noci, kdy bylo výraznější její podsvícení a velké projekce.

 

Okolo 20té hodiny jsem potkal pár svých přátel nadšených z techno setu slovinského Umeka. Mě však za několik chvil čekala opět Reset Hardstyle Stage a tamní headliner - Headhunterz. A překvapením byla také dost zaplněná plocha před touto stagí - hardstyle vůbec poprvé na tak velké akci a hned plno! Headhunterz započal svůj set bez nějakých zbytečných oklik svou aktuální peckou Psychedelic a na parketě se strhlo opravdové pařící peklo, lidé energicky tančili a skákali s rukama nad hlavou - takový výjev při takovém počtu lidí jsem již delší dobu nezažil. Z dalších vrcholů setu bych vyzdvihl hned následující remix pro Brooklyn Bounce - Club Bizarre, dále hymnu festivalu Defqon.1 2009: Headhunterz - Scrap Attack, možná až melancholickou vokálovou skladbu Gostosa - Sutra, diskotékové Noisecontrollers - Attack Again, předělávku housové věcičky Chuckie - Let The Bass Kick nebo již klasiku Headhunterz - Sacrifice. Je pravda, že v setu bylo možná až přespříliš skladeb z vlastní produkce a i přechody mezi tracky byly mixovány nudně a předvídatelně, každopádně od lidí byla velmi dobrá odezva. Došlo i na tanečníky na pódiu a parádní vícebarevný laser.

 

Po Headhunterz za mixák nastoupila sličná bruneta Anagenetic, avšak já měl namířeno na Pure Trance Stage, kde měl vystupovat Menno de Jong, avšak už během pobytu na předchozí stagi se ke mně od přátel dostávaly informace, že nedorazil, a že již hrají Filo & Peri. A bylo tomu opravdu tak, tahle dvojka z Vanditu zrovna hrála svoji skladbu Ashley pro přeplněný trance stan - tak plný, že lidé museli stát i venku mimo něj. Zájem byl prostě veliký. Kdo by si také nevychutnal jejich vokálovou klasiku Anthem, že? Ostatně celý jich set se odehrával ve vokálovém duchu podpořen hutnými trendy vrzajícími tracky.

 

Nakonec jsem si dal chvíli odpočinku na lavičkách v „pivní“ stagi přimo naproti Pure Trance. Posléze následoval přesun zpět na Reset a zde vystupujícího Chain Reaction, který předvedl podobně melodický hardstyle jako Kold Konexxion a své skladby Answers, Lellebel a Before The Storm. Počet lidí na stagi poněkud prořídl, jelikož největší hvězdy jako Paul van Dyk nebo Dave Clarke právě začínaly hrát na ostatních podiích. Mě si však hardstyle podržel i na set DJe a producenta, který si říká Crypsis. Ten předvedl technicky skvělý set, kdy předváděl různé vychytávky a fígle s mixpultem a vytvářel i různé živé mashupy pomocí vokálových částí některých tracků. Na rozdíl od ostatních již trochu přitvrdil. Opět nechyběla ani jeho vlastní produkce, například Torture, Chaser, Transmission nebo Jealousy, Crypsisův remix na The Test 2 od DJ Thera, tvrďárna Zany meets The Beholder - Do You Want Heavy či strašidelná Nick Arcane meets Bioweapon - Ghosts.

 

Poslední vysupující na tvrdé stagi byla hardcorová DJka Korsakoff, její vystoupení jsem však po několika tracích vzdal, ne kvůli rychlosti hudby, ale spíše kvůli relativně dlouhým kýčovitým breakdownům, které přerušovaly proud hardcorového beatu, což mi nesedělo k takto nekompromisní hudbě. Ale co se týká počtu přicházejících lidí na tuto stage, byl jsem opět příjemně překvapen!

 

Díky změnám v časovém lineupu (nejen) na Pure Trance Stage, kam nakonec Menno de Jong vůbec nedorazil, jsem přišel právě na začátek Scot Projectova setu. V promu k akci byl avizován jako hard trancový DJ a producent, ovšem kdo sleduje jeho tvorbu a sety, ví, že poslední dobou hodně vyměkl a set, jež na Pleasure Islandu předvedl, byl toho důkazem, dovedeným možná až do extrému. Scot začal opravdu velmi zvolna, což po onom pekle z Resetu nebylo to pravé ořechové. Co lze vzít jako plus, že se snažil o set s vývojem (i když je otázka, kdo takový set chtěl v tak pokročilé hodině). Postupně přitvrzoval, a přes skladby jako jsou například Arty - Hope nebo Jon O´Bir feat. Fisher - Found A Way (Joint Operations Centre Remix) se dostával k drsnějším trackům, například jeho vlastní mashup Sandera van Doorna - Daisy / Renegade, dále chytlavý remix na track Global Code od Grega Downeyho, a dokonce zahrál i jeden mashup vytvořený dvěma českými DJi: Svenson & Gielen vs. Reaky - Twisted Storm (F1D0 & George Crusher Mashup).

 

Při poslední obhlídce areálu jsem zaregistroval příjemně veselý housík ve Studio 54 hangáru v podání Yana Darka, našláplé elektro od DJe Orbitha z Mecca hangáru a také ještě stále relativně pomalý progressive trance od Markuse Schulze z Main Stage. Je jasné, že z tak velkého festivalu nelze stihnout všechny vystupující (a vlastně ani všechny stage), každý si vybírá podle toho, co rád poslouchá, na co má právě chuť nebo co ho zaujalo. Tudíž bych se rád ospravedlnil, že jsem například nestíhal samotného mistra Paul van Dyka. Nešlo to :)

 

Poté už následovala obdoba příjezdu - tedy odjezd plným autobusem na hlavní nádraží v Hradci Králové.

 

Celkový pocit z akce mám velmi pozitivní, a to především díky skvělé akční atmosféře na Reset Hardstyle Stage, příjemnému prostředí Festivalparku, hezky vyzdobeným stagím, čistému zvuku, žetonovému systému, díky kterému se netvořily fronty, a vlastně i vydařenému počasí. Předpokládám, že největší výskyt různých iluzionistů, kouzelníků a kejklířů byl asi okolí Main Stage, kde jsem se moc nepohyboval, každopádně mi jejich nepřítomnost nijak nevadila. Co už nebylo tak slavné, byly již zmiňované ceny a kvalita jídla, dále fakt, že voda na záchodech došla již v průběhu večera, zpoždění nebo absence některých DJs (za což ale pořadatel nemohl), takže docházelo k přesunům a změnám v line-upech. Jelikož jsem však byl především na hardstylu, který toho byl ušetřen, tak mi toto nevadilo.

 

Každopádně se již těším na další ročník (pokud bude) a děkuji pořadatelům za odvahu dovézt nové neokoukané DJs a celkovou osvětu především v rámci tvrdších stylů elektronické hudby.