Pleasure Island 2011: duhový festival

Ten měl víceméně pravidelný půlkruhový tvar, jemuž v čele vévodila fantazijní, až „pohádková“ Main Stage. Ta sice nebyla tak velkolepá a mohutná jako „hrad“ z minulého ročníku, ale určitě působila příjemnějším dojmem. Krom této open-air stage tu byla další otevřená stage, a to Reset Hardstyle (kde jsem se osobně vyskytoval nejvíce), která také působila o něco lépe než stage v minulém roce, barevnou kombinací žluté a černé, a celkově industriálním pojetím jí však byla docela podobná. Dále k nebesům čněly také vrcholky třech velkoprostorových stanů, tedy stagí Techno, Trance a Evropa 2. Pro úplnost zmiňme samozřejmě i malé klubové stage Kick da Night, Fabric, Imperium a Playa & Party a přirozeně přítomnost mnoha barů a dokonce i centrifugy.
 

Co se záhy po mém příchodu po čtvrté hodině ukázalo být možná největším problémem celého festivalu, bylo počasí. Začalo totiž vcelku hustě pršet. Za to samozřejmě pořadatelé nemohli. Vůči tomuto neštěstí však nebyla dobře zajištena otevřená Reset stage, kde musela být dvakrát na několik desítek minut přerušena produkce, a to z důvodů zatékání vody k technice. To tak postihlo první vystupující umělce, a to slovenského Enhancera a německého Twilight Forces. Krom tohoto výpadku zahráli dobré sety, první zmiňovaný například skladby Toneshifterz - Unleash The Dragon, The Pitcher - Ain´t Nobody nebo Wildstylez - No Time To Waste, druhý pak melancholickou Scope & Coone DJ - Travelling, Frontliner - Call of the Visionary nebo hymnický Wildstylez – Stardust… mimo jiné ale také natáčel ostatní DJe na videokameru a šel si dokonce i zapařit mezi partypeople.
 

Ve chvílích, kdy se na Resetu nehrálo, jsem si odskočil na slušně zaplněnou Trance stage, kde hráli slovenský Eddie Sender (zrovna hrál remix na track Save The World od Swedish House Mafia - což bylo na trancové stagi trochu nelogické) a později sympatický Holanďan Ummet Ozcan (slyšel jsem jeho remix na track Love Is Darkness od Sandera van Doorna, a dle informací od mých přátel byl celý set plný jeho produkce či remixů).
 

Přibližně ve 20 hodin přestalo pršet, avšak po celém areálu byly rozesety velké louže vody a z Resetu už byla docela slušná bahnivá „oranice“, daná nepřítomností umělohmotných podlážek či nějakého řešení proti bahnu. Nicméně na mokré a zašpiněné boty nám dal (aspoň na chvíli) zapomenout překrásný západ slunce, vybarvená duha a sety dalších vystupujících, jako byl například Chain Reaction, kterého jsme mohli znát již z minulého ročníku. Začal sice poněkud rozpačitě, komerčně, a to hardstylovými remixy/bootlegy na známé tracky Meet Her At Loveparade a Voodoo People, následně však set stočil k tvrdému hardstylu v podobě tracků jako The Beholder & Max Enforcer - Be Amazed nebo svých produkcí Lellebel či Answers. Hezký moment nastal jeho během skladby The Dark Ages, kdy na chvíli (těžko říct, zda úmyslně nebo nikoliv) zhaslo světlo osvěcující DJe - tedy takové „dark ages“ vyloženě a doslova :-). Během jeho setu už také vystoupil MC Tha Watcher, který důstojně povzbuzoval partypeople na této stagi ke zvedání rukou do vzduchu a naštěstí nepůsobil rušivým dojmem, jak tomu někdy u MCs bývá.
 

Reset stage měla i ženskou zástupkyni ve svém lineupu: DJane Stephanie. Reprezentovala spíše melodičtější, veselejší, italskou větev aktuálního hardstyle soundu s tracky TNT - First Match 2011, Technoboy - Catfight nebo TNT - Dial T for TNT. Došlo také na spuštění dvou laserů, jejichž paprsky byly nekompromisně vrhány mezi vztyčené ruce tanečníků.
 

Na Trance stagi mezi tím vystupovala polovička dua Aly & Fila, tedy Fadi aka Fila. Trancové publikum krom hraní své produkce překvapil především setem plným klasik, kupříkladu Agnelli & Nelson - Holding On To Nothing, The Thrillseekers - Synaesthesia, Armin van Buuren - Shivers (Alex M.O.R.P.H. Remix) atd.
 

Na Resetu se již však čekalo na vystoupení headlinera, a to nizozemské dvojky Showtek. Nevím, jestli je to u nich tradicí, každopádně bratři si rozdělili role: Wouter vystupoval jako DJ a Sjoerd jako MC, a tak doplňoval povzbuzování od MC Tha Watchera. Set nebyl nijak překvapující, sestával se většinou z jejich produkce, takže ke slyšení byly tracky jako Breakbeat Junkie, novinková letní skladba Music On My Mind nebo již klasická rozehřívací Freak - celkově v rámci hardstylu se jednalo o spíše měkčí set, pokud to lze tak říci.

 

Během setu Showteků jsem ještě stihl na chvíli Garetha Emeryho na Trance stage, oproti pumpujícím a průzračným melodiím od Aly & Fila však znatelně zpomalil a hrál více „dirty“ sound (což se dalo čekat, takže osobně si myslím, že tady mohl být lineup časově uspořádán jinak).

 

Pravým opakem k setu od Showtek bylo vystoupení DJe Thery, který předvedl svým způsobem nevídaný set: téměř striktně nemelodický, s hodně tvrdými, dunivými beaty, a sem tam early hardstylovým zvukem - jedním slovem „banging“. Mými osobními highlighty byly tracky Doggystyle a Deepack Remix na klasiku od Brooklyn Bounce: X2X (We Want More), jelikož moc dalších skladeb jsem neznal. U některých tracků Thera dělal různé komické posunky (především, když zde byly nějaké vokální samply, jako třeba u tracku DJ Thera vs. Geck-O - Do The Happy Face) nebo prováděl šílené taneční kreace před DJským pultem, takže i přes možná lehce monotónní strukturu setu tímto rozhodně pobavil.
 

Předposledním vystoupením na Resetu bylo půlhodinové „lajvko“ od Crypsis. Spíše mi to přišlo jako předpřipravený set v Abletonu či podobném softwaru doplněný o živé efekty, jelikož kadence nasazovaných tracků, resp. jejich „mash-upování“ bylo velmi rychlé. Ke slyšení byly (části) Crypsisových tracků jako Torture, Demand nebo ještě nevydaných Nackt či Gangsta Shit.
 

Na hardcorové Angerfist mi bohužel po půldenním tanečním maratonu nezbyly nohy… tedy síly :-), nicméně dle všech ohlasů se jednalo o velice povedené zakončení na tvrdé Reset stagi.
 

Co se týče celého areálu Pleasure Islandu, tak velmi navštěvovaným místem bylo rozsáhlé ohniště (mými kolegy - a asi nejen jimi - vtipně překřtěno na „country stage“ nebo „táborák stage“), kde se hlavně v nočních hodinách scházelo hodně lidí se ohřát a popovídat si mimo dosah hlasité hudby.
 

Lze pochválit i žetonový systém, díky kterému odpadly fronty na barech. Ceny jídla i pití byly v tradičním party-normálu a například taková kukuřice nebo kuřecí steak byly chuťově skvělé, bohužel třeba nudle už méně.
 

Vzdálenost stagí byla ideální na přebíhání, člověk se opravdu tolik nenaběhal jako minulý rok. Co už tak slavné nebylo, že se některé stage vzájemně rušily, což bylo slyšet především v breakdownech, které jsou typické pro trance i hardstyle. Nicméně se nejednalo o nic zásadního. Co se však týče samotného zvuku, minimálně tedy na Resetu byl občas zbytečně přebasovaný, až bylo občas znatelně slyšet praskání v reproduktorech z přesyceného zvuku.

Jelikož nic nebývá stoprocentní, ani tento bohužel festival nebyl. Určitě zůstává mnoho věcí, co by šlo vychytat (i takové maličkosti jako nerozdávání tištěných lineupů nebo pláštěnek mírně zamrzí), a dokonce si troufám tvrdit, že minulý ročník dopadl o něco lépe. Na druhou stranu, bylo to hlavně počasí, které si vybralo svou slabší chvilku v nejnevhodnější moment (jelikož dny před tím byla tropická vedra), podmáčelo celý festival a v noci byla zima. Tato akce tedy nebyla pro slabší povahy. Nejdůležitější však byla hudba, a tu nám nabídl pořadatel na české poměry v míře vrchovaté a vcelku kvalitní. Děkuji.