Report: Transmission Digital Madness

Jak už bývá zvykem, každý rok na podzim se v hlavním městě České republiky koná velká taneční událost zvaná Transmission. Lidé z různých koutů, zemí, všech možných věkových kategorií, se sjedou do Prahy, aby oslavili svátek všech příznivců elektroniky, konající se opět jako každoročně v O₂ Aréně.

 

Přicházeli jsme s kolegou Gizmem tak akorát, abychom stihli úvodní intro, zahajující po setu Michala Poliaka celou show. Stage byla tentokrát o poznání skromnější než loni, celé scéně vévodil obrovský šestiúhelník připomínající díl včelí plástve, na němž probíhala projekce. Okolo něj byly po všech stranách rozmístěny světelné reflektory doplněné o dvojici projekčních pásů na každé straně.

 

Intro bylo působivé, pravděpodobně záměrně disharmonické a podpořené dubstepovým zvukovým podkladem. Byla to opravdu změna oproti minulým ročníkům, kde se jistým způsobem hrálo i na líbivou strunu a veškerá intra měla spíše melodický charakter. Ale tématem letošní párty byla Digital Madness, v překladu digitální šílenství, čemuž byla přizpůsobena celá výprava show a chaotičnost byla zcela jistě úmyslná.

 

Po shlédnutí intra a následném odložení svršků do šatny, ve které již kolem desáté bylo znát, že arénu obsadila početná skupina tancechtivých partypeople, jsme seběhli zpět „na plac“, abychom se pokochali víceméně produkčním setem Garetha Emeryho. Hrál v příjemném tempu, hodícím se na počátek párty vesměs ideálně, přidal i pár mashupů, namátkou třeba známý Gareth Emery vs. OceanLab - On a Metropolis Day (Myon & Shane 54 Mashup).

 

Po Garethovi nastoupil za DJský pult rezident této halové párty, Markus Schulz. České publikum jej již dobře zná a miluje a on očividně miluje jej, dle ohlasů jeho set bavil a rozpumpoval dav, ačkoli se stále držel nepříliš svižného tempa. Jeho set odpovídal současnému Coldharbour soundu, Markus zařadil i pár tracků vzniknuvších pod jeho aliasem Dakota.

 

Above & Beyond, kteří nastoupili po skončení Markusova setu, nedávno vydali nové album s názvem Group Therapy, a tak se dalo očekávat, že do svého setu zařadí i skladby z něj. Tempo se stále drželo víceméně v téže rovině, zatímco halou zněly známé věci typu Thing Called Love, Sun & Moon nebo klidnější závěr v podobě emotivní skladby Sun In Your Eyes, během které si Abováci vytáhli mezi sebe dívčinu z první řady, která ještě dlouho poté nebyla schopná kloudného slova. Stihli i na projekci promítnout věnování Markusově otci, údajně stojícímu v zákulisí a držícímu synovi palce. Atmosféra tohoto setu si své příznivce určitě našla, hala byla stále plná a lidé tancovali s rukama nad hlavou.

 

Před nástupem dalšího DJe dostali prostor v konceptu Transmission již zaběhnutí Vision Impossible, kteří tentokrát pro svůj dvacetiminutový vstup zvolili přehlídku trancových klasik. Pro přítomné pamětníky to byl nášup, zmíním kupříkladu Veracocha – Carte Blanche, Rank 1 – Airwave nebo Vincent De Moor – Fly Away (Sean Tyas Remix). Celou tuto hudební přehlídku doplňovala salva laserů a barevně stylizovaného světelného parku. Tempo nabralo na síle a pro mne osobně to byl jeden z notně světlých okamžiků celé noci.

 

Ferry Corsten, pro české publikum rovněž ne neznámé jméno, nastoupil za pultík deset minut před třetí hodinou ranní. Jeho set se nesl v typickém Flashover duchu, možná škoda, že opět zvolnil a až na konci svého setu, kdy zařadil své skladby Brute či Made Of Love, takzvaně šlápl na plyn. Každopádně příznivci rychlejšího uplifting trancu se již nedočkavě shromažďovali v předních brázdách, v toužebném očekávání posledního vystupujícího.

 

Tím nebyl nikdo jiný než zástupce labelu Subculture a na Transmission úplný nováček, John O´Callaghan. BPM posunul o něco výše a ti, kteří si celou noc posteskávali, že se na ně hudebně nedostává, si přišli opravdu na své. John se s fanoušky vůbec nemazlil a svůj set okořenil jak svou vlastní produkcí – Stresstest (John Askew Remix), Save This Moment (Gareth Emery Remix) – tak i mashupy, kterými je již pověstný. Namátkou vydařený In And Out Of A Raw Deal (Armin van Buuren Mashup) nebo Armin van Buuren vs. Marco V - Status Excessu vs. Godd (JOC Mashup). Poté, co z přeživších vydoloval zbylé síly, zamával na rozloučenou svou vokálovkou Find Yourself.

 

A nadešel čas jít domů, vyzvednout si svršky ze šaten, u kterých se po ukončení párty vytvořily poněkud dlouhé fronty. Byl tedy aspoň čas přemýšlet nad tím, že tentokrát se United Music vyznamenala hlavně převahou laserů, které opravdu stály za to, a kvalitou zvuku, který celou noc netrhal uši a byl naprosto vyvážený. Bary a celková obsluha byly jak na ploše, tak na ochozech standardní kvality, nikde jsem neměla pocit, že by něco scházelo. K čemu bych ale měla drobnou výtku, byly pyrotechnické efekty, střílející občas po stranách stage. Byly poněkud ohlušující a pro slabší nátury se mohlo jednat o hazard se zdravím.

 

Nicméně závěr je jasný – už jen proto, že se jedná o Transmission, kvalitní párty, na které si každý přijde na své a na které se my, kteří jezdíme pravidelně, setkáváme se svými přáteli, zavítám i příští rok na podzim do O₂ Arény a budu se těšit na nová překvapení.